Základy bezpečnosti a záchrany života na moři
 

	1. Záchranné vybavení lodi při plavbě do 0,75 námořní míle od břehu tvoří nejméně:
		a) záchranný vor dimenzovaný na počet osob podle obsaditelnosti plavidla,
		b) záchranné kruhy (podkovy) a záchranné vesty,
		c) člun se vztlakovými komorami a bezpečnostní pás.
	2. Předepsaný počet záchranných kruhů (podkov) na lodi při plavbě do 0,75 námořní míle od břehu je nejméně:
		a) jeden kus,
		b) dva kusy,
		c) tři kusy.
	3. Záchranné kruhy (podkovy) musí být pro plavbu vybaveny:
		a) jeden kus záchranným lankem délky 20 m, druhý kus samozažíhacím světlem nebo světelně dýmovou bójí,
		b) jeden kus plovoucí kotvou, druhý kus signalizační píšťalkou,
		c) signalizační píšťalkou.
	4. Záchranný kruh (podkova) má zpravidla barvu:
		a) zelenou,
		b) bílou,
		c) oranžovou.
	5. Počet záchranných vest na lodi při plavbě na moři musí být nejméně:
		a) roven polovině osob na palubě,
		b) o jednu vyšší než je počet osob na palubě,
		c) roven počtu osob na palubě.
	6. Je-li záchranná vesta vybavena příslušenstvím, pak to zpravidla bývá:
		a) sadou světlic v barvě bílé, modré a zelené,
		b) samozažíhací světlo, píšťalka, sáček s fluorescenčním barvivem,
		c) signalizačním zrcátkem.
	7. Bezpečnostní pásy na lodi při plavbě do 0,75 námořní míle od břehu:
		a) nejsou vyžadovány,
		b) se vyžadují v počtu jeden kus na plavidle,
		c) se vyžadují v počtu odpovídajícím polovině osob na plavidle.
	8. Záchranný ostrůvek na lodi při plavbě do 0,75 námořní míle od břehu:
		a) není podle vyhlášky povinnou výbavou,
		b) se vyžaduje. Je možno jej nahrdit člunem se vztlakovými komorami,
		c) je povinnou výbavou.
	9. Havarijní situace, které mohou na lodi při plavbě na moři vzniknout, jsou:
		a) zranění či vážná nemoc člena posádky,
		b) poškození motoru či takeláže plachetnice,
		c) muž přes palubu, poplach požární, vodní, lodní (opuštění lodi), nasednutí na mělčinu.
	10. Manévr „muž přes palubu" je povinen kapitán:
		a) s posádkou nacvičit v případě hrozícího zhoršení počasí a provést o tom zápis do lodního deníku,
		b) s posádkou nacvičit co nejdříve po vyplutí a provést o tom zápis do lodního deníku,
		c) nacvičit s nezkušenou posádkou.
	11. K hašení požáru na lodi nelze v žádném případě použít hasicí přístroj:
		a) práškový,
		b) tetrachlorový,
		c) vodní či pěnový.
	12. Mezi prostředky, nezbytné na lodi v případě vodního poplachu (pronikání vody do poškozené lodi), patří:
		a) požární vědro, epoxidové rychleschnoucí tmely a polypropylenová lana,
		b) cement tuhnoucí pod vodou,
		c) vodní pumpy, lekážní prostředky (nepromokavá plachta, tabule plechu - plastu, gumy, matrace, lana vzpěry).
	13. V případě lodního poplachu (opuštění vážně poškozené lodě) kapitán:
		a) opouští loď jako poslední,
		b) nastupuje do záchranného člunu jako první,
		c) musí zůstat na poškozené lodi, dokud se nedostaví pomoc.
	14. V případě nasednutí lodi na dno závisí stupeň ohrožení a další postup na:
		a) druhu vrtule a výkonu motoru,
		b) typu a váze kotvy a délce řetězu či lana,
		c) rozsahu poškození lodě, jejím využitelném vybavení pro daný účel, druhu dna, poloze mělčiny vůči větru a na stavu moře.