TDT 2011 - Cesta do mlhy a zpět

V sobotu 15.10.2011 byla v Praze napsána další kapitola příběhu závodů Tragicky dlouhých tratí, jejich 5. ročník. O tom jak moc tragický či Tragický byl tento ročník si přečtěte v následujícím článku, který popisují příhody posádky Pražského klubu dračích lodí na těchto závodech. Uvedl bych ho slovy jednoho z účastníků: "Kdyby to byly normální závody, tak sem přeci nejedeme, ne?"

Před závodem
Informace od Tragédek tento rok šly lépe než dříve. Rozpis týmů týden dopředu, změny v pořadí startů dva dny před závodem, upřesnění programu v sobotu ráno na závodech. Vcelku tak kolovaly tři verze rozpisů, některé sešité dohromady, jiné na volných listech, takže každý, kdo chtěl, se mohl dozvědět, jak se zcela určitě nepojede. Pro všechny ale bylo důležité sdělení, že všichni musí být v soboru ráno do 8:30 na místě, protože za pozdní start (kdy se na nikoho nečeká) je penalizace:-)

Ale podzimní počasí si prosadilo své a seslalo na Vltavu takovou mlhu, že nebylo vidět z kormidla na špičku lodi, protože nebyla vidět ani ta špička lodi u břehu. V takovém počasí se samozřejmě nedalo vyjet a tak už na začátku byly závody odloženy. Časový program dostal skluz a jeho dodržení se doslova rozplynulo v mlze.

Závodiště
Tragédky připravily pěkné zázemí. Infostan, Bar, stany pro závodníky. Náš vytápěný armádní stan bez oken (což je ale v zimě výhoda) poskytl zázemí nám a týmu MZV a narozdíl od uplynulých let jsme se tam jednak vešli a hlavně plynové vyhřívání skutečně fungovalo. A velmi jsme ho ocenili.

Ráno totiž bylo 5 stupňů (pokud jste dost dlouho dýchali na teploměr), ve kterých se králíkům z vyhřátého klobouku nechce a draci na tom nejsou o nic lépe. Ještě že draci donesli dostatek tekutých svetrů a rovněž Tragédí bar se svařákem a čajem a se svetry byl připraven. Pomohlo to prolomit ledy. Také nám pomohlo společné tulení s MZV ve stanu.

První jízda
Pak ale nastal čas a bylo třeba se připravit na naši první jízdu. Rozcvičku nebylo nutné extra vyhlašovat, protože každý, kdo se převlékl, začal cvičit sám o sobě. Skákal, cvičil a hýbal se, protože byla fakt zima. No a protože naše lodě v obou jízdách parkovaly vždy až u loděnice ČVUT, tak jsme mohli i cestu k nim a následně 500 metrů navíc oproti ostatním posádkám využít k rozehřátí. Už po cestě na start se ukázalo, že rukavice a čepice byly dobrý nápad a nechat je na břehu byl špatný nápad. Naštěstí drak má draka rád a půjčí mu kousek oblečení, i kdyby měl sám zmrznout.

Po cestě jsme si zkusili start, rovněž synchro a udržovali se v dobré náladě vyprávěním o uplynlých ročnících, zákeřných golfistech a rybářích a dalšími příběhy. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, na nás čekaly postupně tři otáčkové bóje (původně na plánku dvě) a nakonec start u Port62 těsně pod Modřanským jezem. Na břehu u startu byl připravený Kubas s megafonem a vše bylo takové napjaté a zároveň povznášející, jak bývá atmosféra před závody. Doslova jsme na závod třásli...v té zimě.

Lodě se otočily a začaly se řadit na startu. Tragický systém náskoku startujících ženských posádek vytvořil první zmatky. Lodě se totiž nachystaly všechny, ale jen dvě měly odstartovat a zbytek zůstat. Kubas navíc křičel do vypnutého megafonu (nebo vybitého) takže mu nebylo rozumět a příkazy se tak spíše odhadovaly. Nakonec se to nějak povedlo a ženské posádky odjely.

Na startu tak zůstaly jen lodě mix a open a čekaly na start. Kubas začal rovnat. Protože byl ale silný proud a nebylo mu rozumět, tak občas lodě na jeho povely nereagovaly. Nebo reagovaly pozdě, když už je proud snesl dolů. Tak se stalo, že Kubas musel několikrát zavelet: "ól bouc bek! tak sakra couvejte!!" a my si tak hráli na couvače. No a při jednom takovém manévru, když naše loď byla o půl délky za ostatními a poslušně couvala vzad, se ozvalo: "Are you ready..." a pak asi i zbytek povelů co nebyly slyšet a závod odstartoval.

Naše loď se rozjela asi tak 2 vtěřiny za ostatními, protože nikdo nechtěl věřit, že tohle je start mezinárodních závodů na 4500 metrů. Ale bohužel byl. Dobrých deset metrů za ostatními musela naše loď překonávat křížící se vlny a úplavy za loděmi před sebou. Lodě soupěřů se postupně křižovaly ve snaze najít nejlepší dráhu a naše loď s kormidelníkem Richardem a háčky Lukášem a Milhauzem se snažila udržet směr a aspoň nějaké tempo abychom se dostali pryč z ukrutného vlnobití. To se nakonec podařilo asi po minutě, když jsme vyjeli na rovnou vodu na pravé vnější straně dráhy. Do lodi to přineslo uklidnění a mohli jsme vyrazit na stíhací jízdu ostatních posádek. K nejbližšímu soupeři, kterým bylo MZV, jsme to v tuto chvíli měli dobrých 50 metrů.

Zklidnili jsme trochu tempo a prodloužili záběr, Šárka naladila líbivý rejstřík pokřiků a tak jsme ukrajovali metr za metrem úseku k mostu Inteligence. Okolní mlha nám jenom dávala tušit, že tam vepředu jsou lodě ze kterých jsou slyšet jen bubny a pokřik posádek. MZV před námi se jen velmi velmi zvolna přibližovalo a za ně jsme se dostali až na obrátce. Zde jsme takticky zvolnili, abychom MZV podjeli a získali tak aspoň pár vteřin. Tento manévr se podařil a druhý úsek trati jsme vyrazili společně, my na vnitřní straně více v proudu.

Jeli jsme spolu a občas i ve stejném rytmu. Naše loď měla lehce navrch, ale výborný háček u MZV dávkoval tempo přesně tak, že nás při pokusu o únik loď MZV vždy stáhla a držela se nás celý úsek. Ale nejen háček, ale celý tým MZV jel výborně a nedal nám ani chvilku klidu. Neustále nás nutili držet rychlost i tempo a hnali nás tak vpřed. Někteří z nás je dokonce chvílemi podezřívali, že se drží naší lodi, ale to v té mlze nebylo vidět. A tak jsme bok po boku, pádlo vedle pádla soupeřili o každičký centimetr. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli našeho bubeníka nevypnout a šetřit tak baterky...

Teprve obrátka a naše výhodná pozice na vnitřní straně nám opět získaly výhodu. Kromě toho jsme si ještě během zatáčky zvládli vyměnit pádla a poklábosit, když se zadní části lodí rozhodli vzájemně zahřívat v objetí. To víte, zima je zima. Nakonec jsme z toho těžili my. Ale jen na krátký čas, protože MZV nás opět dotáhlo. Jeli jsme tedy opět vedle sebe a i na třetí otočku jsme přijeli stejně. Zde jsme odrazili jejich pokus o předjetí a i třetí otočku jsme projeli na vnitřní straně dráhy. Náš náskok na MZV se zvětšil na délku lodi a vydržel až do cíle.

Zcela mokří, částečně zmrzlí, značně vyčerpaní, přiměřeně naštvaní a lehce smutní jsme dojeli ke břehu. Zvládli jsme sice dojet, ale dojmy z našeho výkonu nebyly moc povzbudivé. Úsměvy byly takové zamrzlé a bez života. Na břehu jsme si ale přesto plácli k podanému výkonu, rozhodně dobrému pro ty, kteří tímto absolvovali svůj první závod na dlouhé trati. Ti rozhodně podali svůj dosavadní nejlepší výkon.

Konečný čas 23:05,5 byl mnohem horší než jsme počítali a po Vltavské vodě to byla další sprcha.

V jízdě D jeli Dragons CZ. Bohužel na ně vyšla kvalitní závodní loď Swift, která celou dobu závodu kvalitně nabírala vodu až nakonec v ní bylo 15 cm v celé délce lodi. Dragons museli zastavit u břehu pro vylévátka a místo pádlování si hrát na čerpadla. S takto plnou lodí se nedalo ani jet, natož závodit. Po dvou takových jízdách byla nakonec tato potápka vyřazena a všechny další jízdy byly maximálně v 7mi lodích. Loď takové konstrukce by měla být maximálně někde vystavena, ale neměla by se používat na vážně míněné závody. Nejde o neregulérnost, ale prakticky o jisté ohrožení posádek, kdyby se loď potopila při teplotě vzduchu a vody kolem 8°C. (V teplejších okamžicích dne.)

Mezihry
Druhá jízda na 4500 metrů byla v plánu až kolem jedné původního harmonogramu (nakonec 14:20), takže byl dostatek času se převléci a jít na jídlo a ohřát se. Část týmu ovšem zůstala, sledovala pádlaře v dalších jízdách a část se také aktivně zapojila do závodů na 450 metrů. Jak kapitán Dragons Štěpán, tak hlavní manažerka posádky MZV Martina nabízeli, prosili, přemlouvali až téměř vyvíjeli nátlak na členy, aby se zapojili a pomohli. A tak jsme se zapojili a pomohli. Jožo, Grep, Lukáš ale i další si tak přidali ještě 450 metrů krátké trati. Tak říkajíc na zahřátí.

Pauza byla také dobrá k občerstvení. Občerstvení bylo asi lepší než v předchozích letech. Nabídka šiřší, ceny rozumné. Klobása, gulášek, steak, svařáček - dračí kombo :-) Samozřejmě nesměly cybět barevné tragédí bábovky. Výborné. Jen asi piva se vytočilo méně než obvykle, protože už jenom z držení studeného kelímku byla zima. Počasí se ale nakonec umoudřilo, mlha se rozplynula a slunce ukázalo svou přívětivou tvář. Kolem poledne tak i hřálo a kdo si navíc dal koktejl v ananasu, mohl zažít ještě aspoň malý odlesk léta.

Druhá jízda
Sestavu na druhou jízdu se nám podařilo doplnit a mohli jsme se na vodu vydat ve dvaceti. S novými pokyny a novým plánem jsme se rozhodli podat ve finále C lepší výkon než v první jízdě a posunout se tak v hodnocení dopředu. Jedním z hlavních cílů bylo lépe zvládnout start.

Na startu byl opět Kubas vybavený "hluchoněmým" megafonem, ale tentokrát snad byl slyšet o něco lépe. Bohužel jej o něco hůře slyšely maďarské posádky (nebo jenom ignorovaly startérovy příkazy? To byl ale důvod k diskvalifikaci, nebo ne?) a tak se celé startovní pole několikrát rovnalo nahoru a dolů a také vlevo a vpravo podle toho jak proud lodě snášel k sobě. Nakonec ale bylo odstartováno.

Start byl lepší, naše loď se rozjela a poměrně dlouho jsme také drželi naši pozici. Ovšem už asi po 500 metrech bylo jasné, že ostatní lodě odjíždějí vpřed a lodě Jizerského draka, naše a MZV uzavírají závodní pole. MZV jsme ani tentokráte nenechali za sebou, jejich háček zase diktoval tempo přesně tak, že drželi naši úroveň. Nechtěli jsme se tím nechat rozhodit a stanovili si jiný cíl - Jizerský drak, který jel před námi tak 15 metrů. Ovšem z původního "dojet", se postupně stalo "udržet si jej na dosah" a po první otočce nakonec "nenechat si jej úplně ujet". Na více náš tým neměl.

Po první otočce jsme sice podjeli loď MZV a nechali ji 20 metrů za sebe, ale Jizerský drak nám ujel o dobrých 20 metrů vpřed a nebylo v našich silách s tím cokoliv udělat. Drželi jsme tedy volnější tempo než v první jízdě, drželi odstup před MZV a čekali na další obrátku a cestu po proudu. Tady už nebylo na co čekat. Změnili jsme tempo a vyrazili na stíhací jízdu Jizerského draka. MZV už sice zůstalo za námi, ale ani několik vsunutých zrychlovacích desítek naši loď k Jizerákům nepřiblížilo. Závěrečná zatáčka také nic nezměnila a tak zbýval jedině finiš, ve kterém jsme sice možná něco dotáhli, ale na úpravu konečného pořadí to již bylo málo a pozdě. Zkrátka a dobře, letos jsme to moc nenatrénovali.


Ostatní jízdy
Po našem finále C následovaly ještě dvě rozjížďky časově lepších týmů. Bylo zajímavé sledovat jaké tempo a jaký výkon jsou schopny podat např. posádky HAKA, nebo maďarské posádky. Tempo, resp. síla jejich finiše po 4,5 km trati - to bylo neuvěřitelné.

A úplnou lahůdkou byl dojezd posádky Nymburka na prvním místě jejich finále A. První dva úseky jeli na prvním místě, silové záběry a udržovali lehký náskok na ostatní. Ovšem předposlední úsek nasadili velmi volné tempo (42! záběrů za minutu) a mocnými švihy pádel s elegancí Moskevského baletu všem ukázali proč jsou mistři republiky. Jejich souhra a týmový výkon byly naprosto famózní a už jenom vidět je byl opravdový zážitek. Jejich vítězství bylo zasloužené.


A ještě těch 450 metrů.
Členové našeho týmu se rozprchli buď domů nebo do posádky MZV a Dragons. Resp. z posádky MZV se již stala smíšená posádka, ve které jelo 6 draků PDBC. A korunu tomu nasadila Martina, která si posádku takto sestavila a sama zůstala na břehu se dívat. Vrchol manažerských dovedností hodný obdivu. Stejně tak ale obdiv pro všechny, kteří ještě nalezli sílu a vůli pomoci v další posádce.

V tomto závodě už ovšem rozhodla únava. Po dvou tratích 4,5 km už není možné dělat zázraky a pro MZV jsme tak tentokráte žádnou medaili vybojovat nepomohli.

Vyhlášení výsledků
Po odjetí všech závodů a vyhodnocení byl konečně čas na vyhlašování výsledků. Protože jeho součástí mělo být i vyhlášení celkového pořadí na 4,5 km, bylo to napínavé až do konce. Avizované vyhlášení časů se sice nekonalo, ale i tak bylo vyhlašování pěkné. Začalo o 2 hodiny a deset minut později než podle původního plánu, za úplné tmy a za účasti tak poloviny závodníků.

Tragédky měly pro všechny účastníky přichystány diplomy v Tragicky modrém rámečku a pro vítěze kategorií také ceny od sponzorů - soudky piva a sady půllitrů, pan starosta přidal knížku a Tragédky pohár - krásné barevné skleněné dózy s broušeným nápisem.

Následovala večerní párty s pečeným seletem, barem a DJejem. Pro našeho reportéra už to ale bylo příliš dojmů na jeden den a tak ve 20 hodin večer opustil bojiště Tragických tratí.

Důležité výsledky našeho týmu a našich kamarádů z loděnice:
1. jízda

PDBC 23:05,5
MZV 23:13,0
Dragons CZ 28:41,0 (s vyléváním vody)

2. jízda

PDBC 22:45,3
MZV 23:34,5
Dragons CZ 24:44,1

Celkové výsledky kategorie MIX

1 Team ESV Dresden, DE 20:41,8
2 Ptáček Kojetín, CZ 20:55,3
3 Dragons of Danube, HU 20:59,7
4 Dračia légia Trenčín, SK 21:22,4
5 Dragonclub Brno, CZ 21:26,9
6 DVSC Sárkányszív SSZ, HU 21:43,9
7 RK Dragons Jablonec, CZ 20:32,3
8 Holt-Duna Tolna, HU 21:25,3
9 Blue Phoenix Hannover, DE 21:53,2
10 Jizerský drak, CZ 22:23,2
11 Pražský klub darčích lodí, CZ 22:45,3
12 Tým dračích lodí MZV, CZ 23:34,5

Vítězové v kategorii OPEN:

Dragon team Nymburk, CZ 19:09,4
Römi Sárkányhajó Club, HU 19:28,8
HAKA Dragons, CZ 19:30,0

Odkaz na galerii fotografií:
http://marketa-ru.rajce.idnes.cz/11_10_15_TDT_Tragicky_dlouhe_trate/

Video z TDT:


Celkové výsledky ke stažení:
www.praguedragons.cz/files/dokumenty/TDT2011/TDT2011_vysledky_final.xlsx

Datum konání: 
Pon, 17/10/2011

Komentáře

Martin

Opět krásně a zábavně popsáno.
Přidám také fotky od Jizerského draka
http://img.divky.com/tragicky_dlouhe_trate_2011/

Krásně popsáno

:-)

Syndikovat obsah