Reportáž o 2. Indoor poháru v Brandeburgu aneb jak ani všechno někdy nestačí.

Protože se na našem webu už objevilo několik vzrušených příspěvků o prvních letošních závodech, tak už asi všichni tušíte, že to byl (opět) jeden z důležitých momentů v historii klubu. A abych přispěl k tomu, aby se začaly šířit fámy a pověsti o našem působení, o naších výkonech a o tom, jak jsme si závody náležitě užili, rozhodl jsem se v úplnosti popsat události uplynulého víkendu. Takže se klidně usaďte a poslechněte následující příběh.

Plánovaný vs. skutečný odjezd, cesta, dojezd a tak.
Preciznost plánování našich odjezdů a následné nedodržení této preciznosti je téma, o kterém jednou někdo napíše kandidátskou práci - teď se pouze spokojím s prohlášením, že nakonec jsme odjeli, nakonec všichni a nakonec nikdo nic nezapomněl...totiž...vlastně zapoměli jsme jeden spacák a Lacíka na Hlaváku... Ale každopádně nakonec čtyři automobily naložené dračími pádly, pádlujícími draky, nepádlujícími fanoušky, tanečním drakem a velkou dávkou očekávání vyrazily z Prahy do 430 km vzdáleného Brandenburgu přibliženě kolem 18:15 SEČ. Cesta to sice není nejkratší, ale neměcké dálnice nás velmi komfortně dovedly až do Brandenburgu.

Tam už na nás čekalo ubytování v budově s názvem "Café Contact" patřící místní evangelické církvi. Café Contact je komunitní centrum pro nezaměstnané a mládež. Poskytuje jim zázemí pro trávení volného času, pro vzájemné setkávání. My se tu taky setkali. Prostory centra zahrnují velký sál, který je možné přestavet na divadelní sál s podiem, vybavenou kuchyň a velkou klubovnu, kde je kulčeníkový stůl a také fotbálky. Toto centrum nám bylo na dvě noci zcela k dispozici a byl to úžasný komfort. Páteční večer jsme tedy strávili příjemně: hraním, klábosením, probíráním taktiky, Grep rozdával povolený doping a také jsme vyprávěli různé příhody z klubové historie.

Když jsme pak v noci šli spát do improvizované ložnice v "divadelním sále" tak jsme doufali, že do této historie již brzy přispějeme hodnotným zážitkem.

Brandenburg - město vodou protkané.
V sobotu ráno nás navštívili zástupci pořádajícího klubu Energie Drachen. Pochválili jsme ubytování a poděkovali i za mapy města, které nám Annette přinesla. Dopoledne jsme pak kromě vydatné snídaně využili také k prohlídce historického středu města. Hned vedle našeho Café stojí komplex chrámu a kláštera. Jeho prohlídka byla první z řady povznášejícíh zážitků toho dne.

Další prohlídka nám pak ukázala krásné hrázděné stavby, dřevěné mosty a vůbec nádherná zákoutí města, které z velké části tvoří řeka Havel, její slepá ramená a plavební kanály. Ve městě je mnoho historických budov, kostelů, věží a bran. Mezi nimi jsou více či méně malebné nové domy i úplně novostavby a mezi tím jezdí velmi hranatá tramvaj, kterou by nejlépe šlo popsat jako "východoněmeckou".

Vě měste je několik evidentně opuštěných domů, ale také se zde notně staví a hlavně všude je pořádek. Chvílemi jsem měl jsem pocit, že snad i ta stavební suť z demolic je navršena do komínků a roztříděna dle velikosti.

Bazén Marienbad
Po poledni jsme naložili závodní oblečení, naše pádla, proviant a tu spoustu očekávání a vydali se do "Fanbádu". Po příjezdu na místo jsme již viděli davy čekajících závodníků. Vzpomínám si, že Grep při pohledu na ně poznamenal: "No nejsou zas tak velký, až si sundají bundy, tak to bude OK." No, čtěte dále. Všechno bylo připravené, ve chvilce jsme měli své skříňky a jediný problém byl, jak dostat draka do bazénu. To nakonec vyřešil boční vchod.

Marienbad je plavecké centrum, kde kromě fanbádu, kde jsou různě atrakce, vířivky, skluzavky a kde odpoledne byli hlavně děti, je také malý 25ti metrový a velký 50ti metrový bazén. Ten byl dějištěm halových závodů dračích lodí. Vše již bylo připraveno, lodi na jedné i druhé straně navázány na lanech, pádla v barelech, brátwursty na grilu a pivo, do toho všeho vřískala německá diskotéková muzika...no radost pohledět.

Vzhledem ke zpoždění s drakem jsem na kapitánskou poradu přišel jako poslední. Pravidla závodu byla však velmi jednoduchá, závodní systém také. Proto byl také jen jeden doplňující dotaz: "Je na závody časový limit?" Ferry za pořadatele odpověděl, že vyhlášení výsledků je ve 20 hodin, že do té doby se to musí stihnout. To se ještě všichni vtipu zasmáli.

Zahájení závodů
Dračí tanec - jeho probuzení, mělo být jakýmsi startovním výstřelem, zahajovacím ceremoniálem závodů. Protože jsme měli k dispozici pouze dlaždičkovaný břeh bazénu, upustili jsme od taneční muziky a taneční sestavy a předvedli pouze improvizaci. Během ní se nám drak přetrhnul (tentokráte u ocasu). Rychlá operace ale vše zachránila a my dokončili čestné kolo kolem bazénu. Všem se to líbilo a pořádně nám zaplácali. Pak drak zaplul do své sluje a závody mohly vypuknout.

Systém byl následující. Účastníci závodu byli losem rozděleni do čtyřech skupin, kde závodil každý s každým. Za vítězství se sbíraly body a pro postup bylo třeba 3x vyhrát. První tři týmy z každé skupiny pak vytořily dle svých výkonů kategorie (Fun, Sport, Premium) ve kterých se utkali o postup do finále. Závěrem pak proběhla tři finále jednotlivých kategorií.

Rozpis závodů počítal se 2 minutami na jednu jízdu. Šlo to díky rychlému nasedání menšího počtu lidí a rychlé přípravě lodí na start pomocí tažných lan. Tento systém byl bezchybný a skvěle fungoval na obou stranách bazénu. Nejvíce se na časech podepsaly délky jednotlivých jízd. Sledovali jsme počátek závodů ostatních posádek a čekali na svou premiéru.

Závod č. 1
A bylo to tu. Posádka ve složení - Jožo, Grep, Lukáš, Milhauz, Alena, Laco, Markéta a Jitka spostavila na start. Los nám jako prvního soupěře určil tým s názvem "Totenkopfbande". Jejich levý háček vypadal jako motorkář - člen Hell's Angles - a zbytek týmu se také tvářil podobně vesele. Ale nebyl čas si je prohlížet. Sotva jsme se posadili, odtáhli nás na vodu, vyrovnali a pak už se jen ozvalo: "Are you ready? - Attention - Go!" a závod začal.

Zabrali jsme ze všech sil. Zapomeňte na techniku, závody v přetahování jsou v prvním momentu o síle a tom se udržet v lodi. Už pár záběrech jsme ale začali couvat, za další pár Grep sklouznul a zmizel uvnitř lodi a za dalších asi 5 jsme už byli zatlačení na ústup, pak se ozvala siréna a bylo po závodě.

Nestihli jsme se ani zadýchat, nestlihli jsme si uvědomit, co se děje...nestihli jsme vůbec nic. Německá moderátorka okomentovala naše první vystoupení slovy: "Drachen aus Prag sind kraftlos - Draci z Prahy jsou bezmocní" a měla pravdu. V tu chvíli jsme zcela určitě byli.

Velmi rozladění jsme vylezli na břeh. Takový start jsme nečekali. Začali jsme živě diskutovat co udělat jinak, co vylepšít. Nakonec jsme trošku přeházeli posádku, zuli se, nebo si naopak nasadili boty, vypili energetické nápoje, snědli "doping" a zpytovali svědomi, jestli se na zimních trénincích neflákáme.

Závod č. 2
Se odehrával na protějším břehu bazénu, než byla divácká tribuna. Kdo byl naším soupeřem vlastně ani není důležité, protože průběh byl téměř stejný jako u prvního. Už po startu nás RVD Dragon one tlačili, my jsme stěží dokázali držet pozici a za 15 vteřin bylo opět po všem.

Že ani druhá zkušenost, změna osazení a taktiky nepřinesly výsledek - to už nás trošku nahlodalo. Rozbor záznamu ukázal, že mezi naším stylem a stylem našich soupeřů je rozdíl, ale zatím jsme těžko dokázali přijít na to, jaký. Domluvili jsme výměnu členů tůmu, do lodi byl nominován Hynek a Richard a domluvili jsme si také změnu laviček. Také jsme si řekli, že se tím nebudeme příliš nervovat a budeme si užívat závodů.

Mezihry
Zapojili jsme se tak aktivně do divácké kulisy, kterou kazil jenom DJ tím, že muziku pouštěl až přiliš hlasitě. Ale je pravda, že jeho výběr písní občas diváky rozesmál, občas i roztleskal. No a na vodě se začaly objevovat vyrovnané souboje, kde lodi stály minutu, nebo i dvě na jednom místě, nehly se ani o píď a zbylo jen hlasité povzbuzování ostatních závodníků a diváků. Chvílemi bylo vidět, že závodníky nepohání jejich síla, ale spíše vůle a odhodlání, protože po minutě už záběr z ničeho jiného nepramení.

I my jsme si našli svého favortia a sice tým Dresdner Lowen, kterému jsme vždy, když šel závodit šli také fandit. Naše mezinárodní česko-slovensko-běloruská posádka také v německém bazénu udělala mexickou vlnu. My i drážďanští jsme se tím bavili a stejně tak potom i lvi chodili na naše zbylé závody a dělali nám silnou diváckou podporu. Dokonce jsme je naučili místo "Ziehen" křičet pro nás srozumitelnější "Zaber!"

3. závod - rozhodující
Tento závod byl důležitý pro udržení naděje na další postup. Zopakovali jsme si tedy na břehu taktiku a v novém složení a uspořádání posádky sedli do lodi. Naši přátelé lvi nám přišli popřát hodně štěstí a my doufali, že se konečně zlomí trend našich vystoupení.

Start a závod začal. A začal pro nás velice slibně. Tentokrát jsme na startu nepropadli, naopak se nám podařilo zatlačit soupeře (Parkbänker) na jeho polovinu a do zběsilém startu nabrat poněkud klidnější a vyrovnanější tempo. Bohužel už za chvíli se náš postup zpomalil, pak zastavil a nakonec naše loď začala opět couvat. Stále se ale závodilo - závod už trval déle než minutu. Sice o dost pomaleji, než v předchozích jízdách, ale přesto znatelně a neúprosně se naše loď vzdalovala postupu. Siréna na cílové pásce pak znamenala konec pro postup a krušné chvilky našeho týmu. Dali jsme do toho všechno, ale stejně to nestačilo. Navíc - Šárka začla chraptět...

Zcela unavený, s tváří zbrocenou potem jsem pohleděl na břeh. Tam stálo malé dítě ve špinavé košilce a zbědovaná žena v otrahných šatech. Dítě od mě odvrátilo oči, zatahalo mámu za cáry sukně a zaúpělo: "Zle matičko, zle, Braniboři zde..."

Pauza
Po třech kolech rozjížděk byla na programu pauza, ve které místní vodní záchranáři za zvuků melodie z Baywatch předvedli záchranu tonoucího, jeho vytažení z vody a oživení. Naštěstí se jim to povedlo. Pro nás pak pauza znamenala véééééélkou poradu.

Během ní jsme si řekli co všechno k závodům máme, čeho jsme si všimli na ostatních a co se nám nezdálo na průběhu posledního - slibně rozjetého závodu. Ze všech informací jsme pak dali dohromady taktiku na další závod. Její hlavní body byly:

1) Vzít si tuhá hliníková pádla místo měkých plastových Apexů
2) Před startem mít pádlo zcela ve vodě a v polovině záběru, ne ve předu v předklonu
3) Nezáleží na rychlosti - je třeba udržet maximální sílu celou dobu záběru
4) Je jedno jestli máme rytmus, jestli pravá a levá jedou stejně - důležité je zabírat
5) je třeba rovnat záda, uvolňovat se cestou dopředu, pořádně dýchat
6) je třeba udržet si vůli pádlovat i když už tělo říká, že nemůže.
7) a pádlo dát do vody širším koncem :-)

S touhle taktikou jsme čekali další závod. Tentokráte jsme na břehu zůstali i s drážďanskými lvy. Nalodění, usazení, napolohování lodi v bazénu a START!

4. závod
Start, mírné zaváhání a naše loď je opět zatlačována zpět. Není to sice o moc, ale couvá. I když...pohyb vzad se zastavil. Dokázali jsme udržet nápor. Provedli jsme výměnu členů posádky, takže teď stojíme na břehu já, Šárka a Lukáš a povzbuzujeme náš tým, který se mezitím přiblížil na dosah břehu. Vlastně nepovzbuzujeme - my řveme. Křičíme, jako by jim to snad mohlo pomoct. A draci na lodi se s tím perou, co to dá. Čas narůstá, únava také.

Ale je tu něco nového. Zatím to ještě není tak patrné, ale loď se pomalu sume dopředu. Pak už víc, už je to vidět. Vyhráváme. Pádlaři pádlují o 106, my řveme, Drážďanští s námi - všichni děláme co můžem a pak nakonec...Vítězství. Dokázali jsme je porazit Drachenreiter Rathenow a máme první bod. Závod trval 2,5 minuty.

Sice už o nic nejde, postup už jsme ztratili, ale morálně je to důležité vítězství. Nálada je o 100% lepší, radujeme se, nejen že jsme vyhráli, ale že jsme dokázali otočit průběh. Pádlaři mají ruce až na zem, Šárka už nemá hlas, Grepovi došel energy drink, Jožo je lehce unavený...ale vyhráli jsme.

5. závod
Opět pozměňujeme složení posádky a pořadí v lodi a tentokráte jsme přesvědčení, že vyhrajeme. Není to ale zase tak jednoznačné. Je to stále ta samá dřina. Ale po chvilce se dostáváme do tempa, kdy jedeme všichni stejně, zabíráme a pomalu soupeře přetlačujeme. Je to tak, postupně soupeř ztrácí sílu, ztrácí i tempo a my vyhráváme nad Bowlingcenter Wust a získáváme tak druhý bod.

Další průběh závodu byly semifinálové skupiny, kde se posádky praly o účast ve finále. Jak se postupně srovnávala výkonnost posádek, tak byly stále častěji vidět napínavé a dlouhé souboje, včetně toho nejdelšího, který trval přes 5 minut!!!

Během této doby jsme fandili a sledovali suverénní jízdu Steel dragons do finále. Drtili soupeře jednoho za druhým. My jsme také rozdávali osatním týmům pozvánku na náš festival. Zároveň jsme si poslechli několik kritických slov na adresu organizátorů, ale také spoustu nadšených hlasů a příslibů účasti v Praze. Tak uvidíme.

Finále
My jsme si užívali, že to máme za sebou a chodili fandit Lvům na všechny jejich závody. Na finálové závody, které už se jely jen na jedné lodi, v hale vytvořili přítmí aby vše dostalo atmosféru. Závodníci dostali svítící kroužky na ruce, aby poznali kde mají ruce a mohli je dát do vody. No a organizátoři pro jistotu oddálili cílové pásky, to aby souboje trvaly déle.

Finálové souboje byly dlouhé a vysilující. Na posádkách bylo znát únavu, ale také obrovské odhodlání vydržet déle, než ti druzí. Na konci už pak bylo jedno, jak kdo pádluje, jestli v rytmu a kolik sil mu zbylo. Drážďanští lvi ve svém finále neuspěli, ale i tak to pro ně znamenalo druhé místo a napoprvé tedy výborný výsledek.

Party po Německu
Po skončení závodů mnohé posádky odešly, nebo z nich zůstalo jenom pár lidí a tak přišli o nádhernou německou párty. Tu zahájilo taneční vystoupení holek a jejich street dance. Pak ovšem ještě proběhlo vyhlášení výsledků. Všichni účastníci obdrželi diplom a také malou cenu - láhev sektu - takže ač jsme s tím nepočítali, také jsme stanuli na bedně - kachličkách. Vítězové získali sektu bedničku a také zajímavé poháry. Tečku za vyhlašováním udělal náš drak. DJ nám pustil Madonu a drak v rytmu disco obtančil celý bazén ve Fun Badu. Patrně proto, že němci nám tleskali, tak se Jožo rozpálil a mával drakem jak o život. Drak nakonec doběhl na střed tanečních dlaždiček, rozloučil se a usnul. Všichni byli pozváni na další ročník a pak už vypukla ta pravá zábava.

Na podiu se usadili chlapci s kytarami a hrali různé hitovky. K tomu pak DJ pouštěl opět své oblíbené, klasické a stylové songy. Mezi tím se ve víru tance točili němci s kelímky piva, posílení navíc šampusem za závody. My si našli ale jinou zábavu.

K dispozici nám byl celý fun bad, který jsme kompletně vyzkoušeli. Bazének, horkou vířivku, tajemnou jeskyni, masážní trysky, rotující protiproud, širokou klouzačku, balónky, masážní křesla, balónky, dětský bazének (ten se líbil hlavně Lukášovi), balónky, geniální tobogán a taky balónky. V rámci družby se lvy a lvicemi jsme absolvovali několik sjezdů tobogánu jako vláček, několik vodních soubojů a improvizovaný volejbalový mač. Po té makačce na bazénu to byla velmi příjemná relaxace.

Nejlepší hru na závěr pak vymyslel Lukáš. Jmenovala se: "Najděte klíč s čipem co jsem ztratil, ať neplatím 50 euro pokuty" a hráli jsme jí snad všichni. Hráli jí dokonce i němci a jedno malé dítě klíč nakonec našlo, odevzdalo a ani si na lukášův čip nedalo extra zmrzlinu.

Afterparty
Z bazénu jsme vyrazili zpět do Café Contact, kde byl ten pravý čas na oslavu. Pozvali jsme část lvů (část už šla spát a nedivím se jim) a dali si společný přípitek na všechny vítěze. Ještě jsme si chvilku povídali - třeba o tom, že je škoda, že jsme nepostoupili a nemohli tak se Lvy změřit síly. Ale shodli jsme se, že bude šance poměřit síly v Drážďanech, v Praze, nebo příští rok v Brandenburgu, takže se není čeho obávat. V takovéto rozverné náladě nás očividně unavení Lvi opustili.

Naše společnost se ještě bavila, hrála kulečník a jinak si užívala závěru velmi náročného, ale zážitky nabitého dne.

Závěrem

Chtěl bych poděkovat všem, kteří s námi jeli ať už draci, nebo ne, ať už pádlovali, nebo ne. Všichni přispěli k výbornému zážitku. Musím ale vyzdvihnout naše ženy a dívky - Alena, Jitka i Markéta, které se během závodu neměly s kým vystřídat a odjely tak všech 5 závodů. Šárka, která se neměla s kým vystřídat a musela natočit, odfandit a odkřičet všech 5 závodů. S ní velkolepě fandily i Hermiona, Irina a Katka. Lukáše a Grepa chválím za výdrž s jakou drželi tempo. Hynka, Lacíka a Richarda za výbornou souhru a Joža za to že pádloval tak silně, že "bol trochu unavený" po posledním závodě. Všem dračím tanečníkům pak děkuji za dračí tanec, který se velice líbil. Výslovně se líbil mimo jiné i paní starostce, která byla na závodech přítomna. Snad i díky její pochvale jsme nakonec neplatili startovné.

V Brandenburgu jsme sice nevyhráli, ale nebyli jsme poslední a rozhodně jsme se tam nejeli jen bavit. I když to za to stálo. Předvedli jsme poctivý výkon a získali cenné zkušenosti.

A až se tam vrátíme, budeme lépe připravení na úspěch.

A úplně závěrem rekapitulace dle Markéty:
1. jízda: PDBC x Totenkopfbande 00:16:22 KO :-(
2. jízda: PDBC x RVD Dragon one 00:16:35 KO :-(
3. jizda: PDBC x Parkbänker 01:27:06 KO :-(
4. jízda: PDBC x Drachenreiter Rathenow 02:34:23 OK :-)
5. jízda: PDBC x Bowlingcenter Wust 01:31:00 OK :-)

Úplně úplně závěrem dodatek hodnocení ode mě
večerní jízda: PDBC x FunBad OK, OK, OK :-)

Naše parta
Datum konání: 
Pon, 24/01/2011

Komentáře

Dodatek výsledky

Hezky napsáno :-)

K úplným výsledkům dodávám pořadí v "naší" skupině:
Tým / Získané body / Součet časů všech vítězných jízd

RVD Dragon / 5 / 01:34:20
Totenkopfbande / 4 / 01:32:12
Parkbänker / 3 / 03:22:14
PDBC / 2 / 04:05:23
Drachenreiter / 1 / 00:22:04
Bowlingcenter Wust 0

Syndikovat obsah