Báseň o Dračích lodích

DRAČÍ LODĚ

Pavel Žižka

Od mostu Mánesova
vyplouvají lodice.
Neslyším vlastní slova,
bubnujou palice.

Krev vaří se mi v těle,
závody začaly,
zdá se mi, že my jsme v čele,
druzí, že zaspali.

Příď ostrá jako dýka
krájí si cestu vpřed.
Mám pocit námořníka,
co obeplouvá svět.

Těch pár stovek metrů
je pro mě mořská pláň
a Bradáč je bůh Neptun
a Hajo kapitán.

Na molu hudba hraje.
Jsem jedním z plavčíků.
Chtěl bych vplout do Dunaje,
do města valčíků.

Kde tančí se a zpívá
a pak dál do Číny.
Posměšně lodě kývaj
hlavami dračími.

Dobře ví, že má plavba
skončí se do chvíle.
Pádluju nejmíň za dva,
kousek je do cíle.

Usazen na svém postu
jsem článkem v řetězu.
Nad námi oblouk mostu.
Jsme v bráně vítězů!

Září 1998

Datum konání: 
Ned, 01/03/1998